"Vyhodí mě dveřmi, vrátím se oknem" směje se Zdeněk Biegl

Zdendo, v dubnu jsme oznamovali, že jsi pověsil hokejovou lapačku na hřebíček, přesto jsi se včera objevil v Trutnově mezi tyčemi. Jak se vše událo?

"To víte, vyhodí mě dveřmi a já se vrátím oknem (smích). Navíc ta lapačka  tam opravdu stále visí, jen mám naštěstí dvě, takže jsem mohl sáhnout po rezervní.  ?? Teď ale vážně. Na jaře jsme se domlouvali, že v případě nouze a potřeby rád vypomůžu, pokud bude čas a zájem. Když se tedy novoměstská zeď v podobě Čapína zranila, dorazil jsem na trénink. A  teď před zápasem v Trutnově chtěl trenér něco změnit a ukázal přitom na mě, rád jsem pomohl. I když, po dvou trénincích na ledě to tedy zrovna nejpříjemnější nebylo, co si budeme říkat."

Lepší návrat jsi si asi nemohl přát…Trutnov, výhra a k tomu 27 zákroků a čisté konto navrch. Jak jsi se v zápase cítil?

„To nemohl! Osobně si myslím, že tomu v šatně nikdo nevěřil ani po zápase. Pocitově mi zápas sednul, fyzicky ale tolik ne. Hodně musím poděkovat klukům přede mnou, jelikož mi zápas velmi usnadnili. Tak dobře odehraný zápas směrem dozadu snad ani ve Městě nepamatuji."

Kdy Ti v zápase bylo nejkrušněji?

"Nejkrušněji mi bylo zhruba od půlky zápasu a to až do dnešního rána" :-)

Závěrem Simone trochu z jiného soudku. Před nedávnem jsi se stal hrdým otcem. Jaká je to změna a oslavy už jsou za Tebou?

"Změna je to veliká, ale maminka vše zvládá bravurně a na jedničku, tak mohu alespoň takto hokejově vypomáhat. Oslavy byly velmi náročné a doufám, že už jsou za mnou…" :-)

Díky za rozhovor.