Jaroslav Chmelař: z NM (n. M) na MS
Járo, začnu otázkou na odlehčení. Vzpomeneš si ještě vůbec na svůj poslední zápas v novoměstském dresu?
Tak úplně poslední zapas si přesně nepamatuji, ale naposledy jsem hrál za Nové Město, když ještě trénoval pan Hejzlar a já byl v kategorii mladších žáků.
Poslední tři sezóny působíš ve Finsku, odkud se Ti letos podařilo probojovat až na MS U18 v USA, ze kterého jsi se před pár dny vrátil. Jak celý turnaj osobně s odstupem času hodnotíš a s jakými pocity se z něj vracíš?
Samotný turnaj po stránce úspěšnosti bohužel nakonec nedopadl úplně podle našich představ, ale myslím, že kdybychom udrželi výsledek zápasu s Finskem, kde jsme bohužel o výhru přišli v posledních minutách, tak by turnaj vypadal taky úplně jinak. Myslím, že jsme alespoň ukázali směr českému hokeji a ukázali tedy minimálně v prvních třech zápasech, ze dokážeme hrát s kýmkoliv. Z osobní stránky hodnotím turnaj pozitivně, ale určitě je toho ještě dost co zlepšovat.
Na turnaji jsi nastupoval v první formaci. Často jste se tedy potkávali na ledě s elitními řadami soupeřů. Jaké to bylo hrát proti vycházejícím hvězdám světového hokeje Michkovovi (RUS) či Bedardovi (CAN), kterým je již dnes, i přes jejich velmi mladý věk (16 a 15 let), předpovídána velká budoucnost i v slavné NHL?
Tak za sebe musím říct, že nic takového jsem na ledě nijak nevnímal. Bral jsem je všechny stejně. Nedělal jsem žádný rozdíl mezi tím jestli je to vycházející hvězda nebo ne, jelikož každý hráč na tomto turnaji měl svou kvalitu.
Po odchodu z NMnM jsi působil v Liberci. Na toto téma mě zaujala informace, že jsi tam před svým odchodem do Finska měl nastupoval dokonce za B tým a dnes tu mluvíme o Tvé účasti na MS U18. Je to pravda?
Ano je to pravda. V Liberci v sezóně jako prvoročák v mladším dorostu jsem pendloval mezi extraligou mladšího dorostu a B týmem.
V posledních dvou sezónách jsi zaznamenal obrovský výkonnostní růst. Čemu to osobně nejvíc přisuzuješ?
V tomto ohledu mi určitě pomohl odchod do Finska. Zjistil jsem, že co jsem v té době dělal navíc a myslel si, že je to dostatečné, tak ve Finsku jsem zjistil, že je to málo. Zjistil jsem, že jestli se chci ve své kariéře posunout dál, tak budu muset přidat a dělat ještě víc věcí nad základní trénink, což se nyní taky snažím plnit co to jde.
Myslíš si, že díky své cestě a progresu, kterého se Ti podařilo dosáhnout, můžeš být pro některé mladé hráče, kteří dnes například nedostávají ve svých klubech takový prostor i určitým vzorem a důkazem, že nikdy není nic ztraceno?
Určitě! Člověk i ve chvílích, kdy se Ti tolik nedaří nebo to nejde podle představ, tak se hlavně nesmí nechat zlomit a připustit si, že to nejde. Musí pokračovat, makat a jak by řekl můj taťka “když nemůžeš, tak přidej”. Myslím, že určitě si někdo z mojí cesty něco vzít může.
Už máš v současné chvíli jasno, kam povedou Tvé další hokejové kroky a kde bys měl v příští sezóně působit?
Právě probíhají nějaká jednání, ale s největší pravděpodobností budu pokračovat ve Finsku v Jokeritu Helsinky.
V životě hokejisty, zejména pak těch, kteří odchází v mladém věku do zahraničí, je vždy velmi důležitým faktorem rodina a podpora nejbližších. Jak je to v Tvém případě?
Určitě je. Musím poděkovat celé své rodině, přítelkyni a kamarádům za neskutečnou podporou, které se mi v tomto směru dostalo. Třeba lekce vaření po telefonu s mojí mamkou, to mi velice pomohlo. Musím říct, že si to ale bez mobilního telefonu nedokážu představit.
Sleduješ přes svůj nabitý program ještě novoměstský hokej a co by jsi mu případně do příští sezóny popřál?
Jelikož jsem ve Finsku, tak český hokej moc nesleduji. Co se ale týká novoměstského hokeje, tak to mě vždy informoval, když jsem přijel domů, náš soused pan Černohlávek, velký FANDA novoměstského hokeje, který už bohužel není mezi námi. Novoměstskému hokeji bych popřál hodně kvalitních hráčů od přípravky až po A-tým. Hodně do hokeje zapálených mladých kluků a vůbec lidí kolem celého novoměstského hokeje.